xerxes.webgarden.cz

XERXES Chovatelská stanice sibiřských koček

co by jste měli vědět o kočkách

Anatomie koček

 

Kostra kočky

Kostra kočky se skládá z lebky, páteře,žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních  končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon (kočka tedy kořist neštve, ale přepadá ze zálohy).

Dospělá kočka má 244 kostí  a 512 svalů. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a 20-26 obratlů ocasu(u bezocasých koček 0-4, zbytek chybí nebo není vyvinut).

Na předních končetinách má kočka 5, na zadních 4prsty se zatahovatelnými drápy . Kočka má při chůzi drápy zatáhnuté a došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. To jí umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovztých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovytých.Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.

Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi. U kočky rozeznáváme chrup trvalý a mléčný. Mléčný chrup kočky má 26 zubů.Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10-30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to značí že, řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm. Větší odchylky se označují za předkus či podkus a jsou nežádoucí vadou. Vzhledem k její možné dědičné podmíněnosti se jedinci s předkusem či podkusem vyřazují z chovu.

Smyslové orgány a smysly

Smyslové orgány jsou složité aparáty sloužící k přijimání selektivních podnětu z okolí, které zprostředkovávají mozku, který je analyzuje případně na ně reaguje. Nejvyvinutějším smyslem koček je zrak, naopak nijak zvláčť není dobrá chuť.


Zrak

Oko kočky má podobnou stavbu jako oko lidské, nicméně jsou zde některé výrazné rozdíly. Kočka má omezený pohyb očí (její zorné pole je omezeno na 205 stupňů oproti 220 stupňů u člověka) a její rohovka je více vyklenutá, což zvyšuje kvalitu vidění. Zároveň jí určitou výhodu přináší větší pohyblivost hlavy. Speciální buňky nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí jí umožňují celkem dobré vidění i za šera, kdy už lidské oko nemá dost světla (za úplné tmy ovšem nevidí nic ani ona). Schopnost této vrstvy odrážet světlo způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Další důležitou modifikací je schopnost kočky měnit v závislosti na intenzitě dopadajícího světla plochu zornice (od téměř celé plochy duhovky za minimálního světla až po úzkou štěrbinu při silném světle). A nakonec, na rozdíl od člověka má kočka tzv. třetí víčko, které zvlhčuje oko, takže kočka nemusí na rozdíl od člověka neustále mrkat.

Sluch

Sluch je po zraku dalším dobře vyvinutým smyslem kočky. Ucho se skládá z vnějšího ucha, vnějšího zvukovodu, středního ucha a vnitřního ucha, kde se nacházejí též receptory pro vnímání rovnováhy. Pohyb uší je zajištěn pomocí 27 různých svalů, což společně s jejich umístěním nad profilem hlavy způsobuje, že kočka může své uši do značné míry natáčet za zvukem, aniž by musela hýbat hlavou, a s velkou přesností určit a lokalizovat zdroj zvuku. Ve srovnání s lidským sluchem je kočičí přibližně stejně dobrý v nižších frekvencích, s růstem frekvence lidský sluch postupně ztrácí. Horní hranice vnímání zvuků se u kočky udává 65-75 kHz (u člověka 20-23 kHz). U bílých koček s modrýma očima se často objevují poruchy sluchu až hluchota.

Hmat

Hmat je další z vysoce vyvinutých kočičích smyslů. Zprostředkovávají ho hmatové receptory uložené v hluboké vrstvě kůže nebo ve hmatových fouskách u úst a na tlapkách. Receptory ve hmatových fouskách dokáží registrovat tlak, vibrace a teplotu. Jsou natolik citlivé, že kočka s jejich pomocí dokáže vnímat i výraznější změny tlaku vzduchu. Kočičí receptory snesou vyšší teplotu než lidské.

Čich

Kočka se při lovu nespoléhá na čich v takové míře jako pes.Má 200 miliónů čichových receptorů, které jsou na čichové sliznici, což znamená lépe vyvinutý čich než člověk. Tento smysl má také velký význam pro sociální chování kočky. Prvním blízkým kontaktem mezi dvěma kočkami je jejich vzájemné očichávání. Po stranách hlavy, na bradě, lících a ocase má kočka pachové žlázy. Otíráním o různé předměty, rostliny, či stromy si značkuje svoje teritorium. Člověk tyto pachové stopy necítí, na rozdíl od pachových stop, které zanechává kocour pomocí svých análních žláz. Mimo čichání umí kočka i větřit. Větření je vjem, který se týká čichu a chuti. Má význam pro potravinové a sexuální vnímání. Tento vjem může kočka používat díky tzv. Jakobsonova orgánu. Větřící kočka vypadá zvláštně – má otevřenou tlamu a pysky stáhnuté dozadu. Nejčasteji je možné větřící kočku vidět v říji. Nejpříjemnější vůni pro kočky, vydává rostlinaŠanta kočičí, která obsahuje olej chemicky příbuzný s látkou, obsaženou v samičí moči a proto přitahuje kocoury, kteří se v této rostlině válejí.

 

Smysl pro rovnováhu

 

Kočky mají větší smysl pro rovnováhu než lidé, protože jsou schopné rychle zpracovat přicházející impulzy a zareagovat. K udržování rovnováhy používá kočka ocas, který používá podobně jako používá člověk jdoucí po laně tyč. Kočka má v uchu tzv. statokinetický receptor, který dává mozku informace o poloze jejího těla. Proto kočka dokáže při pádu ze značné výšky většinou dopadnout na tlapky. Tento smysl mají vyvinutý již narozená koťata, ale pro plné využití tohoto orgánu kočky potřebují ještě zrak, proto se potřebné reflexy plně rozvinou až po otevření očí.

Chuť

Chuť je nejméně vyvinutým kočičím smyslem. Většina chovatelů koček by však s tímto názorem polemizovala, protože kočka má často velmi "mlsný jazýček" a rozezná svoje oblíbené jídlo. Říká se, že kočka nemá receptory pro sladkou chuť a tak ji nedokáže vnímat.

Vnitřní orgány

Dýchací soustava

Dýchací orgány kočky slouží nejen k dýchání, ale též jako důležitý termoregulačný aparát. Při dýchání se ochlazujej krev proudící v cévních stěnách dýchacích cest. Kočka v klidu má dýchací frekvenci 30 až 50 vdechů za minutu. Při tělesné zátěži, teple a nemoci se tato frekvence zvyšuje.

Oběhová soustava

Srdce kočky je čtyřkomorové a jeho frekvence tepu se pohybuje mezi 100 až 140 tepy za minutu. Kočičí krev má v porovnaní s lidskou vyšší sráženlivost. Obsahuje více červených a bílých krvinek Okysličená krev proudí tepnami do různých částí těla. Odkysličenou krev vedou žíly zpět k srdci. Krev se okysličuje v plicích. 15 až 20 % krevní kapacity potřebuje kočka na okysličení mozku. V případě, že kočka musí utéci, až 90 % krve okysličuje vnitřní orgány a krev určená pro okysličení mozku je použita na okysličení svalů.

Trávicí soustava

Na začátku trávicí soustavy je tlama. V ní se kromě zubů nachází svalnatý drsný jazyk, který obsahuje chuťové receptory a posouvá potravu směrem do hltanu. Kromě jiného slouží též k čištění srsti. Trávicí soustava kočky je uzpůsobena k trávení masa – jako u všech predátorů je relativně kratší než trávicí soustava všežravců či býložravců. Žaludek má tvar písmene U a naplněný je velký asi jako lidská pěst. Nacházejí se v něm žaludeční kyseliny které okamžitě srazí mléko (které je tím pádem pro dospělé kočky těžce stravitelné a neměly by ho dostávat). Živiny a natrávené potraviny se vstřebávají v tenkém střevě, dlouhém asi 1 až 1,5 metru. V tlustém střevě se ze zbytků potravy vstřebává voda a konečníkem se 1-2× denně vylučuje polotuhý trus.

Močové orgány

Močové orgány tvoří dvěledviny,mmočovody, močový měchýř a trubice. Ledviny mají funkci filtračního zařízení, kterým se z organismu vylučují nečistoty látkové výměny. Zdravá kočka močí zpravidla 2 až 3krát denně. Obvyklé množství moči je 100 až 200 mililitrů za den. Kocour má dlouhou a úzkou močovou trubici, což někdy způsobuje problémy při močení.

Pohlavní orgány

Pohlavní ústrojí u kocoura tvoří varlata uložená v šourku. Někdy se vyskytuje vada, při níž jedno nebo obě varlata nesestoupí při vývoji z břišní dutiny. Tato vada se nazývá kryptochizmus. Nevede k neplodnosti kocoura, jde však o dědičnou chorobu a tohoto jedince je třeba vyřadit z chovu. Pohlavní ústrojí kočky tvoří vaječníky uložené v břišní dutině. Kočičí děloha má tvar písmene Y. Vývoj plodů probíhá v relativně dlouhých cípech dělohy.


 

 

 

Žlázy s vnitřní sekrecí

Tyto žlázy jsou součástí regulačního mechanismu látkové výměny, růstu, pohlavních funkcí a jiných tělesných pochodů kočky. Vylučují do krve hormony. Mezi žlázy s vnitřní sekrecí patří hypofýza,štítná žláza, nadledvinky, pankreas,vaječníky a varlata.

Mozek

Kočičí mozek váží asi 26 až 32 g a tvoří tak asi 1 % její váhy. Velký mozek je sídlem vědomí. Čelní lalok řídí pohybový aparát, temenní a týlový lalok řídí smyslové orgány a vyhodnocují z nich přijaté informace. Za chování a paměť odpovídají spánkové laloky. Malý mozek řídí motoriku.

Srst

Srst chrání kočku před nepřízní venkovního prostředí – nejen před zimou a teplem, ale i proti vlhkosti. Srst volně žijících koček je dokonale přizpůsobena venkovním podmínkám. V létě je srst řidší, v zimě je velmi hustá, takže chrání kočku i před mrazem. Proto kočky dokáží žít celoročně venku i v severských krajinách. Stačí, když mají k dispozici suché, závětrné a klidné místo.

Srst kočky se skládá z podsady a krycích chlupů. Její hustota je dána prostředím, v němž kočka žije. Kočky žijící v bytě ji mají řidší než kočky ve volné přírodě. Funkčnost (ochrana proti venkovnímu prostředí) a hebkost srsti zabezpečují tukové žlázy, které ji promašťují.

Je známo 15 základních barev srsti u koček. Od černé, přes čokoládovou, modrou, lila, krémovou, červenou, skořicovou až po bílou. Srst se liší nejen barvou, ale i kresbou – mramorovaná, tygrovaná, tečkovaná, želvovinová atd. Chlup nemusí být jednobarevný. Může být kroužkovaný, anebo mít jinou barvu na konci, barva může být kombinovaná se stříbrnou či zlatou.

Domácí kočky se vyskytují prakticky ve všech barevných kombinacích. V Evropě najdeme na ulici většinou mourovaté, jednobarevné či různě skvrnité kočky. V Asii a Africe zase najdeme spíše domácí kočky se siamskými znaky (bílé kočky se skvrnami na končetinách, tváři, uších a ocase v různých barvách).

 

Žádné komentáře
 
XERXES Chovatelská stanice sibiřských koček, sibiřské kočky, koťata, standard plemene, původ koček, anatomie koček, preventivní očkování, kočičí potřeby, rodinný život koček, mladá kočka, výstavy, barevné skupiny sibiřských koček, chovatelské předpisy