xerxes.webgarden.cz

XERXES Chovatelská stanice sibiřských koček

Standard plemene

 

 

Chov ušlechtilých koček
 
Ve srovnání s dlouhou hystorií domácích koček je systematický chov ušlechtilých koček poměrnou novinkou. V Evropě se čistokrevné kočky chovají teprve asi 100 let, kdežto na předním východě asi 400 let.

 

 

Začátky chovu sibiřských koček

O původu sibiřské kočky je toho známo jen málo. Sibiř začala být postupně kolonizována již v 16. století kdy tam přišli nejen první dobrodruzi, ale i rolníci. Ti si sebou přinesli neodmyslitelné pomocníky každé agrární usedlosti, kočky. Aby mohly přežit museli se postupně tito krátkosrstí myšobijci přizpůsobit drsným klimatickým podmínkám a tak vznikly polodlouhosrsté kočky s hustým vodu odpuzujícím kožichem, huňatým ocasem, s vydatným ochlupením uší a s tzv. sněžnicemi, chomáčky srsti mezi prsty, které zvětšují plochu tlapky a umožňují tak chůzi po měkkém sněhu. Volný, v podstatě divoký způsob života vedl k zformování perfektního lovce. Populace koček na Sibiři se bez zjevných zásahů člověka vyvinula do podoby samostatného přírodního plemene, pro které je typické železné zdraví, mohutná tělesná konstituce a dobrý charakter. Přes svoji velkou individuální nezávislost sibiřské kočky rády komunikují s člověkem a všechny projevy agresivity jsou jim naprosto cizí. Na všechny životní úskalí a strasti se dívají s filozofickým nadhledem a klidnou myslí. Dlouhé osamělé sibiřské zimy z nich vytvořily typické kočky "jednoho pána", oddané svému člověku, ale ne místu pobytu.
V Rusku jsou sibiřské kočky známi a ceněny již velmi dlouho. A to jak pro svou odolnost, tak pro lovecké schopnosti a oddanost člověku. Bohužel pro Evropu byly objeveny až velmi pozdě. Přes několik mlhavých zmínek o jejich existenci už ze začátku 20. století (dlouhosrsté ruské kočky), se o začátku cíleného chovu dá mluvit až po roce 1987 kdy byly první exempláře přivezeny do Německa. Do Ameriky se tyto krasavice dostaly dokonce až v roce 1990.
 

Krátce o charakteru

 

 

Krásky ze Sibiře. Mohutné spíše zavalité tělo, huňatý kožíšek, obrovské očí, láskyplný pohled. Jsou to nevtíraví stoikové, kteří mají rádi jak společnost lidí, tak dalších koček a nepohrdnou ani společností psa. Sibiřské kočky jsou velice snášenlivé, milé a mazlivé povahy zvláště, když jsou odchovány v bytě, kde mají úzký kontakt s člověkem od útlého věku. Je to kočka odolná a velmi přizpůsobivá, která s vámi bude žít jak v panelákovém bytě, tak i v domku se zahradou a ráda se v ní proběhne. Vzhledem k jejímu přírodnímu původu a snaze udržet tuto rasu v původní podobě (nepřešlechťovat) se těší sibiřská kočka dobrému zdraví.Pokud je zastihnete na polštáři v klidu odpočívat po dobrém jídle vypadají jako plyšová hračka, ale nejsou to žádní peciválové. Rádi se mazlí, hrají si a dovádějí, běh, rychlé přesouvání z místa na místo a vydatné šplhání je pro ně životní nutností. Přesto z nich neustále vyzařuje důstojnost, která je pro tyto obrovské kočky typická. Mají rádi přehled o všech událostech v domácnosti i když se nevrhají bezhlavě do akce, ale spíše z vyvýšeného místa pozorují, analyzují, hodnotí a teprve po zvážení všech pro a proti se vydávají prozkoumat vše taky z blízka, aby mohly páníčkovi podat podrobné hlášení o stavu věcí. Jsou upovídané, sice ne tolik jako siamky, ale přesto dost. Páníčkův návrat z práce vede k uvolnění stavidel jejich výřečnosti a ony s barvitou vášnivostí musí rychle vylíčit své celodenní zážitky. Ruští chovatelé tvrdí, že dokáží odebírat negativní energii. Na mnohých zahraničních www stránkách se vyskytují informace, že speciálně sibiřskou kočku si může pořídit i osoba alergická na kočky, protože se tento alergen u sibiřek nevyskytuje.
 

Péče                                                          

 
Sibiřská kočka je přírodní plemeno, její srst je samočisticí a voduodpudivá s drsnější texturou, neplstnatí a nevyžaduje tolik péče jako třeba peršanky. Česání je pro ně příjemným kontaktem s člověkem. Nedoporučuje se koupání i když kladný vztah k vodě je jejich přirozeností. V letních měsících mají po těle srst kratší, ale na zimu získávají bohatší osrstění zvláště na límci, kalhotkách a hustější a delší podsadu.
Pro kvalitu jejich srsti je nejdůležitější vyvážená strava, vitamíny nejlépe s přídavkem mořských řas, ve výstavní sezóně je vhodné přidávat biotin.
Pokud nechcete být poškrábaní z různých her, je možné kočkám přibližně jednou do měsíce zastřihovat drápy. Malým koťatům obyčejným střihátkem na lidské nehty a velkým kočkám pak speciálními kleštičkami na drápy. Zastřižené drápy kočkám rozhodně nevadí při šplhání po šplhadlech a hlavně si je nemusí brousit o nábytek.
 

Podmínky chovu

 

Sibiřské kočky je možné chovat i v panelovém domě. Předpokladem pro kvalitní srst však je to, aby byt nebyl přetopen. Ideální je, pokud je možno kočce umožnit výběh do voliéry, příp. na balkon, projeví se to zákonitě kvalitnější srstí. Vzhledem k silné fixaci koček na člověka není pouze voliérový odchov vhodný a zákonitě se negativně projeví na povaze zvířete. Sibiřské kočky mají rády výšky, jsou velmi dobrými šplhouny. Rády si hrají s vodou, které se nebojí. Sibiřská kočka plně dospívá ve třech letech. Do té doby se zejména mladí kocouři vyznačují méně kvalitní srstí, která i v zimní sezóně je kratší a mívá i řidší podsadu. Kočky se rozvinou po prvním, případně druhém vrhu.
 

Stručný standard:

 
Tělo: Středně velké až velké, svalnaté a mohutné, krátký silný krk, svalnaté středně dlouhé nohy, velké kompaktní oblé tlapky se štětičkami chlupů mezi prsty, ocas je u kořene široký a mohutný, dosahuje až k lopatkám, sbíhá se mírně do špičky a je hustě osrstěn.

Hlava: Krátká a široká se zaobleným čumákem a mírně ustupující zaoblenou bradou. Čelo je mírně klenuté, kontury jsou jemně zaoblené. Profil je mírně obloukovitý. Nos je stejně široký od kořene až ke špičce.

Uši: středně velké a široké u kořene. Špička je mírně zaoblená. Uši jsou posazené daleko od sebe a nakloněné mírně dopředu. V uších výrazné štětičky

Oči: velké, mírně ovální a na spodní straně zakulacené. Jsou položeny mírně šikmo a daleko od sebe. Barva očí by měla být jednotná a harmonicky se hodit k barvě srsti. Jsou povoleny všechny odstíny od zlatožluté po zelenou.

Srst: středně dlouhá, velmi hustá, měkká, jemná podsada pod hrubší krycí srstí. Krycí srst je hustá, volně splývavá a vodoodpudivá, má pevnou drsnou strukturu a leskne se, zcela kryje hřbet, slabiny a horní stranu ocasu. Spodní strana těla a zadní strana zadních nohou má pouze podsadu. Na krku, hrudníku, kalhotkách a ocasu je srst obzvlášť dlouhá. 
 
Barvy srsti: Povolují se plné barvy(jednobarevná srst),a to pouze takzvané barvy přírodní-černá,modrá,červená,krémová,želvovinová a modře želvovinová.Dále tři různé kresby-mramorování,tygrování a tečkování.Barva bílá,barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.Varianta point se jmenuje něvská maškaráda.Nepovolují se barvy čokoládová a skořicová,jakož i jejich zředění(lila a plavá),stejně jako faktor burma.Protože tyto barvy se nevyskytují v přirozených populacích svědčily by o nežádoucím přimísení jiných plemen.
Ve FIFe je něvská maškaráda dosud neuznaným zbarvením sibiřské kočky
 

 

 

 
XERXES Chovatelská stanice sibiřských koček, sibiřské kočky, koťata, standard plemene, původ koček, anatomie koček, preventivní očkování, kočičí potřeby, rodinný život koček, mladá kočka, výstavy, barevné skupiny sibiřských koček, chovatelské předpisy